Lenko, po necelých dvaceti letech práce v místní Charitě jsi se rozhodla přijmout novou výzvu a stát se moderátorkou děkanství. Jaké byly tvoje prvotní pocity?

Zbyňďo, přiznám se, že to nebylo úplně jednoduché. Sedmnáct let denně vnímáš, že jsi součástí něčeho obrovského, smysluplného, co tě naplňuje a zároveň neskutečně přesahuje. Myslím tím Charitu a její pomoc potřebným. Pak jsem se ale rozhodla z důvodu vlastního opotřebení (úsměv) zkusit tenhle svět změnit, věnovat se chvíli jen sobě a rodině, ale nebylo to úplně ono. Velmi brzy mi začal chybět ten pomáhající přesah a smysl… V tomto je ale Bůh neskutečný! Chvíli mlčí, vyčkává, dává prostor, a najednou, když to vlastně vůbec nečekáš, ukáže cestu. A tak mi kněží v děkanství, kteří mě znali a dobře vnímali, že mi to moje tiché „bezsmyslné nicnedělání“ nevyhovuje, nabídli pozici moderátorky. A moje pocity? Klid, obrovská odevzdanost a důvěra v Boží vedení. A to mě Bohu díky provází doposud.

Co ti tahle práce dává a je něco, co ti i bere?

Co mi přináší, jsem ti už vlastně odpověděla. Dává mi nepopsatelný klid. Současně mi Bůh posílá do cesty nové známé, nové přátele a jejich životní příběhy ve farnosti a v rodině, kde předávají bohatství naší křesťanské víry. Baví mě objevovat a posilovat jejich dary – myslím to, co jim Bůh dává, aby se o to pak rozdělili s druhými a vytvořili barevnou mozaiku aktivit a vzájemné podpory nejen ve farnostech, ale i v děkanství. Vnímám též, že tahle práce posílila i mou víru.  Velkou inspirací jsou mi moji kolegové nejen z děkanství, ale i z biskupství. Učí mě, jak na víru nahlížet, jak se modlit a objevují se mnou takové ty „wow efekty“, kdy člověku najednou dojde, že náš život je v Božích rukách a vše je úžasně a neskutečně promyšlené. A nezapomínám ani na Ducha svatého. Toho v zádech vnímám denně. A co mi tohle zaměstnání bere? Asi nejvíc čas – ten osobní, rodinný. Tuhle práci neskončíte o půl čtvrté, je s vámi pořád… Kamkoliv přijdete, kdekoliv jste. Naštěstí mám chápajícího trpělivého manžela, skvělé děti a ochotnou babičku (smích).

Čím se zabýváš nejčastěji?

Nejčastěji se zabývám komunikací s druhými, a to mě moc baví. Oslovují mě lidé z farností, společně pořádáme různá školení, formace, setkávání a navzájem se inspirujeme a motivujeme. Často jsem v kontaktu i se zaměstnanci biskupství, kde vnímám obrovskou podporu a otevřenost, za což jsem moc vděčná. A stěžejní část mojí práce tvoří i komunikace s kněžími, kdy především s panem děkanem a místoděkanem nastavujeme pastorační procesy, plánujeme aktivity a snažíme se společně naplňovat vizi děkanství, kterou jsme si stanovili. Rovněž se věnuji i propagaci děkanských aktivit nebo informování druhých o aktivitách ze strany biskupství. Pokud mi čas dovolí, vykonávám podpůrnou činnost v podobě osobních rozhovorů především s věřícími, kteří se potřebují s někým sdílet.

Komunikovat s lidmi celého děkanství je určitě občas i náročné nejen časově. Čím si dobíjíš svoje „baterky“?

Jak jsem před chvílí uvedla, mám skvělou rodinu a dobíjím se v jejich přítomnosti. Bohu díky mám i mnoho přátel, které vždy moc ráda vidím, a to mě též naplňuje. Často načerpám také z pracovních setkání s těmi, kteří už našli svá charismata a jsou naplnění prací pro farnost nebo církev obecně. A když to čas i okolnosti umožní, ráda se co nejčastěji dobíjím pohledem na svatostánek. Tam vše odevzdávám a prosím hlavně o dar zdraví nejen pro mě, ale i pro mé blízké, přátele a známé.

Představ si, že se stane zázrak a s novým rokem vzbudíš do ideálního světa podle moderátorky. Jak to v něm bude vypadat?

Tak to jsi mě teda teď zaskočil… Určitě bych si přála, aby v tomhle světě nebylo utrpení, války a zákeřné nemoci. Přála bych si svět bez závisti, lži a nenávisti. Přála bych si každý den plný úsměvů, naslouchání a respektu k druhým. Hele, Zbyňďo, tak mě napadá – a není tohle už vlastně nebe? (smích)

Zbyněk Vintr

Kontakt na Lenku Šustrovou, moderátorku pastoračních aktivit: tel. 737 972 108, mail: moderator.zdar@dieceze.cz